Dneska budu psát o bandě lemplů, co nedokážou svůj materiál ani pověsit na Bandcamp a přesto to stojí za to. Fyzický nosič aktuálního materiálu zatím nemaj, protože… jsou lemplové. A právě to lemplovství mi tu je nějak sympatické. Díky němu je každým coulem cítit soustředěnost na to, dělat co je baví a nerozptylovat se ničím jiným. Tenhle přístup umožňuje určitý druh tvůrčí upřímnosti, která je jinde vzácná. KLUCI dělaj hudbu, ze které budou mít sami radost. Tečka.

Abych napsal něco o minulosti této sbírky figur z broumovských Sudet, tak původní název KLUCI Z MARMELÁDY se změnil na KLUCI možná proto, že se to ještě hůř vyhledává. Tahle banda je jedna z mála, která na Broumovsku přežila gympl a nerozpadla se hned další ročník, kdy se její členové neviděli každý den ve škole. Už to bude bratru nějakých devět let, co poprvé vystupovali. Už od počátku se experimentuje s kytarami a elektronikou. Výsledek na jednu stranu působí poměrně fresh, na stranu druhou odkazuje silně k devadesátkám. Taneční hudba s koulema rockových kapel ve stylu APOLLO 440, THE PRODIGY a hlavně pak BEASTIE BOYS. Výsledek si navíc zachovává onu rebelskou svěží energii, kterou většina kapela ztratí hned po maturitě. 

Kytary jsou na nahrávce potlačeny a ze všech stran je drtí elektronika. Výsledek je tak elektroničtější, než je živé vyznění, ve kterém působí mnohem rockověji. Jsem dalek ty sekané vokály nazývat rapem, možná je důležitější, že hlas Jakuba Šleise zní dostatečně drze a pozitivně současně. Taneční spodky fungují nakažlivě, repetice nejsou otravné – co víc si od něčeho podobného přát?

KLUCI jsou vlastně ideální klubová párty hudba. Pokud by tady byli před pětadvaceti lety a trochu do toho šlápli, tak všem spadnou sanice. A možná by spadly i dnes, ale cesta ze sudeťáckého města do světla světových reflektorů je holt složitější, nebo už vymřela cílovka. O podobné elektro-punkové fúze a experimenty se za poslední čtvrtstoletí snažil kde kdo – ale asi nikdo to nedělal tak dobře.